70. den - 29. 7.

29. 7. - Středa

... protože manžel potřeboval něco vyřídit v práci, vyrazili jsme dnes dopoledne celá rodinka do Teplic - já s Nikčou rovnou do Olympie, Tomík s tatínkem nejprve k němu do práce a pak za námi. Na odpoledne jsme měli domluvenou návštěvu u Tomáškova kamaráda, kam se moc těšil. Kluci se nejdříve před školkou, kde jsme měli sraz, bouřlivě přivítali, pak se vykoupali v bazénu a začaly drobné roztržky, které se vystupňovaly cestou na zmrzlinu - vše bylo v podstatě kvůli tomu, že náš Tomík neumí ještě jezdit na kole a tak byl druhý Tomík rychlejší, což náš Tomášek nemohl přenést přes srdce. Já jsem si cestou na zmrzlinu zvrtla a odřela levou nohu. Zatím to pěkně bolí, tak uvidíme do zítřka...

69. den - 28. 7.

28. 7. - Pokračujeme v malování


... dnes pokračujeme malováním předsíně, kterou jsem se včera částečně snažila umýt. Protože je malá a všude samý roh a překážky v podobě vypínačů, domácího telefonu, skříňky s pojistkami, jde o práci poměrně piplavou, ale můj šikovný manžel postupuje celkem rychle. Odpoledne opět krátká procházka s Tomíkem a tentokrát i Nikčou, pak ještě jedeme vybrat definitivně nové úchyty na nábytek do pokojíčku a obhlédnout do Baumaxu nové zrcadlo do předsíně. Navečer jsem ještě chodbu umyla, pověsili jsme věšák a mohli jsme se kochat výsledným dílem - samozřejmě se skleničkou vína v ruce.

... tento týden je na Hipodromu sraz starých Citroenů - Kačen, takže se jimi hemží celé město

68. den - 27. 7.

27. 7. - Pracovní pondělí

... dnes jsme se pustili do malování Tomáškova pokojíku, ale netušila jsem, že to bude tak pracné - omyvatelná barva Dulux, i když byla světle zelená, se špatně překrývala, nová barva na ní nechtěla držet, takže nakonec došlo na tři vrstvy nátěru. Ale myslím, že výsledek se podařil. Do toho jsem se si vymyslela, že v předsíni by také byla lepší světle žlutá, než tmavě tyrkysová, která tam je teď, což ovšem předpokládalo tmavou barvu umýt... Tomášek byl celý den hodný, a i když bylo hezky, byli jsme odpoledne jen na krátké procházce, někdy je rozdělaná práce prostě přednější.

67. den - 26.7.

26. 7. - Neděle

... po včerejším návratu z dovolené, dnes klasický koloběh - vyprat, usušit, vyžehlit zbytky. Odpoledne návštěva u ségry, abych jí povyprávěla o dovolené, pak jsem jela s dětmi doplnit zásoby, protože lednice zela prázdnotou. A večer ještě příprava na zítřejší malování.


... Tomík se vozí ve Sparu na kolotoči.

66. den - 25. 7.

25. 7. - Cesta domů

... protože jsme usoudili, že hezkých zážitků a dojmů jsme měli za celý týden dost a částečně také proto, že Tomíkovi se v autě dělá špatně a počasí se dnes pokazilo, vydali jsme se domů, místo do Rakouska, kde jsme původně chtěli ještě strávit víkend. Dopoledne jsme si ale ještě zajeli na hrad Bítov a na rozhlednu Rumburak, která je nedaleko Bítova. Na Bítově jsme si prohlédli palác, výstavu plátové zbroje a strašidel, občerstvili se v místní restauraci a vydali se zpátky na parkoviště vzdálené asi 800 m, odkud jsme v jednu hodinu vyrazili na zpáteční cestu. Vše proběhlo v pohodě, ani na D1 nás nepotkalo žádné zdržení, takže jsme po půl páté byli doma.

65. den - 24. 7.

24. 7. - Pátek

...dnes dopoledne jsme se pěšky vydali na Vranovský zámek, který má krásné interiéry. Počasí je pořád pěkné, sice bylo po nočním dešti trochu mokro, ale svítilo sluníčko a bylo teplo. Cestou zpátky jsme si došli na náměstí do hotelu Pod zámkem na oběd, abychom se posilnili na odpolední výpravu za moravskými krokodýly do Velkého Karlova. Krokodýlí farma patří pod agrodružsto Velké Jevišovice a vznikla před pěti lety, kdy byli dovezeni první krokodýli nilští. V současné době jich chovají kolem 230, z toho veřejnosti přístupných jich je kolem stovky. Největší z nich zatím měří kolem 280 cm. V místnosti, kde jsou krokodýli pěstováni je teplota kolem 30 stupňů. Mě nejvíce zaujalo to, že jako potrava krokodýlů jsou využívána atypická kuřata z místní drůbežárny, která nejsou pro svou velikost nebo jiné anomálie vhodná k výkupu a za jejichž likvidaci by muselo jinak družstvo zaplatit. Takže krokodýlí farma slouží v podstatě jako kafilérka. V areálu družstva se také nachází solární park. Po návratu jsme si ještě stihli opéct buřtíky a dát si na zahradě kávičku. Večer pak koukal Tomík na pohádky, na které neměl zatím moc času.

64.den - 23. 7.

23. 7. - Therme Laa


... dnešní tropický den jsme strávili v termálních lázních Laa am der Thaya. Na místo jsme dorazili kolem jedenácté a parkoviště bylo už skoro plné - převážně Čechů. Většinou všichni volili vstup letním vchodem, my jsme si vybrali klasický vstup se zvýhodněným tarifem Sluníčko, který se nabízí pokud je venku slunečné počasí - k dispozici jsme měli i skříňky. A tak zatímco venku byla lehátka obsazená, uvnitř to bylo v pohodě a k venkovním bazénům jsme mohli přecházet. Většinu času jsme stejně byli uvnitř, bylo tam mnohem méně lidí a nepálilo sluníčko.Nakonec jsme tam strávili příjemných šest hodin, odpoledne jsme si v baru dali ledovou kávu a Tomík hranolky. Ten byl vůbec nadšený, protože vodu miluje. Večer jsme ještě plánovali opékání buřtíků na zahradě, ale než jsme dorazili zpět do Vranova, hrozně se zatáhlo a během půl hodiny se přihnala bouřka.

63. den - 22. 7.

22. 7. - Vyhlídková plavba

... na dnešní dopoledne jsme si naplánovali vyhlídkovou plavbu po Vranovské přehradě - k hradu Bítov a zpět - celá plavba trvala přes hodiny a začínala v půl desáté dopoledne. Autem jsme dojeli na záchytné parkoviště, kde jsme si rovnou zaplatili 100,- Kč parkovné na celý den, a přes hráz došli na místo, kde plavba začínala. Počasí se opět vydařilo a tak jsme se z horní paluby mohli kochat výhledem na okolní krajinu, jen Tomášek se poslední půl hodiny docela nudil, ale zvládl to také. Potom jsme rovnou vyrazili na oběd do Lesné - do restaurace a muzea motocyklů. Obojí, oběd i muzeum bylo nakonec vydařené, i když po prvním dojmu jsem o tom na chvilku zapochybovala. Po obědě jsme si na pokoji připravili věci na koupání a jeli zpět na Vranovskou přehradu, koupání je v tomto počasí asi to nejlepší co můžeme vymyslet. Z parkoviště na pláž je to asi dva kilometry . Pláž je poměrně velká a i když tam bylo dost lidí, tak jsme našli i příjemné místečko ve stínu pod stromem. Tomášek si chtěl vyzkoušet různé atrakce, které se tam provozovaly, ale nakonec si vybral aquazorbing, který nám připadal i bezpečný. Cestou zpět na parkoviště tam pán nabízel focení s hady - Tomík chvíli okukoval a pak se rozhodl, že se chce vyfotit - pán mu hodil jednoho hada kolem krku, druhého vrazil do ruky a já jsem ho tedy vyfotila. Byli jsme překvapení, že se vůbec nebál. protože to byl jeho první kontakt s živými hady.

62. den - 21.7.

21.7. - Výlet do Vídně

... rozhodli jsme se také využít toho, že jsme tak blízko rakouských hranic a udělat si s Tomáškem výlet do Vídně - do ZOO a také do Prátru na ruské kolo, při zakoupení kombinované vstupenky na obě atrakce je vstupné výhodnější a do ZOO Tomášek neplatil vstupné vůbec. Podle navigace jsme úplně bez problémů dorazili až na parkoviště k ZOO, kde už situace byla o něco nepříjemnější - parkoviště plné a auta v tuto hodinu většinou jen přijížděla a minimálně odjížděla, po dvaceti minutách kroužení jsme konečně zahlédli jedno auto chystající se k odjezdu, místo po něm jsem nakonec musela uchránit vlastním tělem, prostě jsem si tam stoupla :). Jinak se nám tam moc líbilo, byli jsme zvědaví hlavně na pandy velké, ale Tomáškovi se snad nejvíce líbili tučňáci a stříkající stonožka :), strávili jsme tam nakonec jen tři a půl hodinky, protože po obědě se udělalo docela velké vedro. Přesun k Prátru jsme v odpolední špičce zvládli dle navigace za půl hodinky a zaparkovali tentokrát bez problémů přímo u vchodu. Zamířili jsme rovnou k historickémuruskému kolu, čekáním ve frontě na lístky a pak na kabinku jsme strávili asi půl hodinky, ale Tomášek byl opět nadšený. Pak chtěl ještě na nějakou atrakci, ale připadalo nám, že pro jeho věkovou skupinu tam toho zase tak moc nebylo, tak se alespoň svezl na autíčkách a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu. Navigace a klimatizace byla dnes opravdu neocenitelná.