352. den - 29. 4.

Čtvrtek


... po obědě si Tomáška vyzvedl děda a odjeli na chatu, kde zůstane do neděle. Letos už si bude chatu moci užívat jen o víkendech a o prázdninách. Byl rád, že může jet, jen ho trochu mrzelo zrušení dnešní návštěvy u Amelinky. Já jsem ráno opět měla pocit, že jsem v noci těžce pracovala, nebo dostala nakládačku. Ale venku dnes bylo nádherné počasí a přežila jsem den bez Xyzalu, tak doufám, že načerpám i nějakou energii. Rozhodli jsme se , že volný víkend využijeme k malování, tak jsme ještě odpoledne dokoupili nějaké potřebnosti a konečně také nějaké kytičky na balkon a do truhlíků :).

351. den - 28. 4.

Středa

... už se nám zase láme týden. Tomášek v noci na dnešek zase kašlal, tak se mu ráno nechtělo z postele. Ze školy přišel s novinkou, že jejich paní učitelka odjela na dovolenou do Černé Hory a že budou mít sedm dnů jinou paní učitelku. Ale ta prý není moc hodná. Minulý týden jsme se bavili s babičkou a dědou E., že by Tomík s nimi mohl jet už ve čtvrtek na chatu. Moc se mi to nelíbilo, ani nemyslím, že bychom omlouvání ze školy praktikovali z těchto důvodů častěji, ale protože mají to suplování, dovolili jsme mu to. Odpoledne bylo plavání a i když nešel Tom, Tomík se rozhodl, že půjde. Dopravu tam a zpět jsem tentokrát hodila na tatínka a konečně se pustila do žehlení z víkendového praní. V neděli večer bývám líná a pak si vyčítám, že jsem to neudělala hned. Domů se vrátil unavený a s pláčem - na konci hodiny mají volnou zábavu a opět si odřel břicho o plavací desku. Usnul v půl sedmé, aniž by měl hotový domácí úkol. My, krkavčí rodiče, jsme ho vzbudili a donutili napsat. Až pak mi došlo, že zítra matematiku vůbec nemají ...

Ale v půl osmé asmé už byl zase v posteli a spal :)

350. den - 27. 4.

Úterý

...protože je úterý, je i cestování :). Dnes exkurze do divadla. Dětem se to moc líbilo, mohly si prohlédnout, jak funguje technické zázemí. Předtím než jsem vyzvedla Tomíka, jsem stihla vrátit knížky do knihovny, vyzvednout na katastru smlouvu, odvézt zimní boty do opravy a nakoupit. Odpoledne jsem se ještě zastavila u Marušky.

349. den - 26. 4.

Pondělí


... tak jak byl závěr minulého týdne a víkend nabitý událostmi, byl dnes klidný všední den. Jen to ranní vstávání by nemělo být. Tomík také opět donesl dvojku z psaní, ach jo, na můj vkus jich nějak začíná přibývat. A večer byla schůze společenství, takže jsme byli bez tatínka :).

348. den - 25. 4.

Neděle


... protože jsme včera dorazili domů vlastně až dnes, spal Tomík do čtvrt na jedenáct. Já jsem vstala v půl deváté, chvíli si užívala klidného rána, pak zapla pračku s věcmi vyuzenými od ohně, a uvařila oběd, abych po něm mohla odpadnout. Spala jsem dvě hodiny, ale čile jsem se necítila, takže jsem ještě na hodinu usnula v obýváku na gauči. Neprobralo mě ani nádherné počasí venku. Na pátou jsme byli pozvaní k bráchovi na oslavu Markétiných a Verunčiných narozenin. A prádlo na žehlení na mě večer volalo marně :)

347. den - 24. 4.

24. 4. - Svatba a Čarodky v Benešově


... dnešní den byl opravdu dlouhý - začal už v půl šesté ráno, když jsem zjistila, že Nikča ještě není doma a ani se neobtěžovala napsat smsku kde vůbec je. Naštěstí přišla ve chvíli. kdy jsem ji chtěla volat. Usnout už jsem pak nemohla. Dopoledne jsem dodělala Pařížské kostky, vykoupala se a v půl jedenácté jela k magistrátu. Poprvé jdu na svatbu za svědka. Silva se vdává, ale je to víceméně formální záležitost. Minulý týden jí zemřel tatínek a i když s tím s jeho diagnozou tak trochu počítala, netušila, že to to bude tak brzy...

Pak rychlý oběd doma a odjezd do Benešova nad Ploučnicí. Odpoledne se opravdu vydařilo - krásné počasí, takže se děti mohly vyřádit, výborné jídlo a pití a hlavně milá společnost. Trochu se pokazil závěr večera, když se Péťa vrátil z procházky s roztrženou nohou - rána byla docela hluboká, takže jsme všichni usoudili, že bude lepší zajet na pohotovost. Protože můj milý choť počítal s tím, že se budeme ještě vracet domů, byl jediný kdo nepil a tudíž schopný odvozu. Na pohotovosti v Děčíně jsme nakonec strávili čekáním tři hodiny, další půlhodinku trvalo ošetření, takže zpátky jsme se vrátili o půlnoci. Tomík s ostatními většími dětmi statečně čekal, ale chvilku předtím než jsme se vrátili, usnul. Naložili jsme ho do auta a v půl druhé konečně dorazili domů...

346. den - 23. 4.

Pátek


...ráno si mohl Tomášek přispat, protože šel s tatínkem až před školu, odpoledne ho v družině vyzvedl děda - šel hned po obědě. Já jsem se dnes také nenudila - o polední pauzu jsem nakoupila nějaké jídlo, ve dvě z práce jsem jela rovnou na nehty. Domů jsem dorazila ve čtvrt na pět. Dali jsme si kafčo a pak jsem jela ještě dokoupit něco na zítřejší čarodky v Benešově a taky maličkost jako svatební dárek pro Silvu. Pak Nikča vyrazila za zábavou, já ještě k ségře pro mandlovou slivovici a taťka pro Tomíka k babičce. Večer mě čekalo ještě pečení slaných sýrových minirohlíčků. Připravila jsem i korpus a svařila smetany s ledovými kaštany na pařížské kostky. S ochutnáváním mandlové slivovice mi šla práce pěkně od ruky a v půl jedenácté bylo hotovo :)

345. den - 22. 4.

Čtvrtek - třídní schůzky

... jarní únava působí čím dál tím a unavená se cítím jen co ráno vylezu z postele. Navíc Tomík v noci kašlal, takže jsem každou chvilku poslouchala, jestli se něco neděje. Dopoledne se přidala Nikča s bolestí v krku. V práci to naštěstí rychle uteklo - v jednu jsem odešla ke kadeřnici, abych v sobotu na svatbě nedělala Silvě ostudu :). V družině dnes mělo být od půl čtvrté opékání buřtíků, ale podrobnější informace Tomík neřekl, takže jsme chvíli pobíhali okolo školy, abycvhom zjistili co a jak. Nakonec jsme účast vzdali, protože ve večerce, kam jsme jeli pro uzeninu, žádnou neměli a nebyl čas jezdit ještě jinam. Tomík se nakonec spokojil s gumovým hadem a šli jsme domů. Od pěti mě čekala ještě třídní schůzka, dozvěděli jsme se, že děti budou mít do konce školního roku ještě dva výlety a na konci května je čeká společné focení. Zaplatila jsem sešity pro druhou třídu a také se mluvilo o zářijové ŠvP. Z toho, jak učitelka plánovala i druhou třídu, jasně vyplynulo, že je bude učit dál - pořád ještě mi to vrtalo v hlavě. Jinak jsem byla ráda - Tomík měl dokonce písanku i matematiku na výstavě hezkých sešitů, patří mezi opravdu dobré čtenáře, zapomínání je v normě a vůbec dostal pochvalu. A zatímco jsem byla ve škole, přišli se na Tomíka podívat babička s dědou E.

344. den - 21. 4.

Středa

...dnes tedy bylo opravdu aprílové počasí - ráno uplakané a zamračené, pak zas chvíli sluníčko, ale teplota jen kolem šesti stupňů. Po včerejším řádění v Beckilandu byl Tomík unavený a tak ani neprotestoval, když jsem navrhla, že dnes vynecháme plavčo. Jo, jo s disciplínou jsme na štíru a dneska se mi opravdu nechtělo, ze stejného důvodu nešla ani Maruš s Tomem :). Abych aspoň trochu odčinila svoji lenost, udělala jsem k večeři jahodové knedlíky. Nikča si udělala harmonogram a zahájila systematickou přípravu na maturitu, už se jí to také blíží.

343. den - 20. 4.

20. 4. - Výlet do Beckilandu

...i na dnešní den se Tomík těšil už minimálně měsíc. Všechny družiny - Žlutá, Modrá, Růžová a Zelená, včetně Oranžového klubu, dnes absolvovali výlet do Beckilandu. Tento školní rok už podruhé. Poprvé tam byli jen na odpoledne, zatímco dnes vyrazili hned ráno v osm a domů se vrátili v půl sedmé. Pití měl sebou Tomík dost, ale kromě špaget s kečupem, které děti měly v ceně, toho v zápalu boje moc nesnědl , takže se doma hned pídil po večeři. Přijel unavený, ale opět nadšený a spokojený. Já jsem odpoledne využila částečně k žehlení a částečně k relaxaci - zimní deprese plynule přešla do jarní únavy, které se nějak nemohu zbavit, ale radost jsem si dnes udělala červenými tulipány, kterým jsem neodolala při nákupu. K družině jsem šla Tomíka vyzvednout pěšky - jednak jsem se chtěla projít, venku bylo příjemně, jednak jsem tušila, že rodiče více než sta dětí nebudou mít kde zaparkovat a tyhle tlačenice já nevyhledávám.

342. den - 19. 4.

19. 4. - Pondělí

... poklidné pracovní pondělí - v práci jsme dnes z pěti lidí našeho oddělení byli jen dva. Odpoledne jsme se konečně zastavili u našich, potřebovala jsem jim odvézt nějaké vyřazené věci na chatu a také Tibetskou houbu, o které jsem se minulý zapomněla zmínit a kterou jsem dostala od kolegyně v práci. S dobrým předsevzetím jsem šla do toho, že každý večer poctivě vypiju čtvrt litru vzniklého kefíru, ale nějak nezvládám, tak jsem houbičku raději poslala dál. Zpáteční cestou jsme se ještě zastavili pro toustový chleba na tousty, které si Tomík objednal k svačině na zítřejší výlet do Beckilandu a při té příležitosti jsem si v Prioru koupila další boty, když už dnes byla ta sleva dvacet procent a když mám skoro všechny ukradené :). Pak chtěl ještě Tomík jít vyzkoušet nové letadlo, které si koupil také v Prioru a tak nějak se stalo, že jsme pozapomněli na domácí úkol - dopisoval ho až po koupání ve třičtvrtě na osm.

341. den - 18. 4.

18. 4. - Neděle

... venku bylo dnes zase konečně jarní počasí, tak jsme se rozhodli uskutečnit několik let plánovaný výšlap na Bořeň. Po obědě jsem si ještě dopřála krátké zdřímnutí a v půl druhé jsme vyrazili. Počasí bylo opravdu pěkné a tak spousta lidí měla stejný nápad jako my. Já jsem trochu podcenila svou pylovou alergii a až těsně před vyjetím jsem spolkla z nouze jeden Dithiaden, protože nic jiného jsem doma nenašla a skoro celý výlet jsem absolvovala s kapesníkem u nosu. Naštěstí jsem si jich předvídavě vzala dostatek. Slzet a smrkat jsem přestala až v polovině zpáteční cesty. Abychom doplnili kalorie spálené výstupem, zastavili jsme se cestou domů v cukrárně pro zákusek. Navečer jsme ještě zvládli umýt okno ve sklepě - myslím, že takhle čisté ještě nikdy nebylo, a připevnit zábranu, aby se dalo větrat, ale okno nešlo vyvrátit.

340. den - 17. 4.

17. 4. - Sobota


... v osm ráno jsem si jela vyzvednout Tomíka do družiny. Sbalili jsme spacák a karimatku a šli se do jídelny nasnídat - rodiče mohli ochutnat donesené strašidelné bašty a dát si kafe nebo čaj. Jinak jsme sobotu strávili klasickými činnostmi - praním, sušením, úklidem, vařením. Odpoledne jel Tomík s tatínkem na slibovanou projížďku a pak chlubil, že ujel pět kilometrů. Já jsem chtěla pokračovat v úklidu, ale nakonec jsem si to rozmyslela vyrazila na nákupy :) A večer jsme řešili oteklý malíček - nakonec jsem odhalila, že má nový pupínek - z legrace jsme říkali, že ho asi pokousali červi ve sklenici, kam včera strkali ruku.

339. den - 16.4.

16. 4. - Noc lesních strašidel

... na dnešní večer a noc se všechny děti těší už od února. V osm hodin je v družině sraz lesních strašidel. Až na dnešní odpoledne jsem si nechala pečení strašidelných muffinek a slaných šneků z listového těsta. Nervozita bohužel pracovala i dnes a ani běžné věci se mi nedařily, zakže první várka muffinek skončila v koši, protože v troubě sice krásně vyběhla, ale pak se zdrcla. Druhý pokus byl naštěstí úspěšný. Bylo to sice zdržení, ale nakonec jsme vše stihly a ve třičtvrtě na osm už čekali u družiny. Tam jsme šli nejprve odevzdat baštu do jídelny, pak ustlat dětem do družiny a zpět do jídelny na přehlídku strašidel. ve čtvrt na devět poslaly paní vychovatelky dospěláky domů a děti se přesunuly plnit strašidelné úkoly do školy. Za přípravu nezbývá, než družinářky obdivovat.

338. den - 15. 4.

15. 4. - Čtvrtek

... z událostí posledních dnů jsem nějak nervozní a práce mi nejde od ruky. Odpoledne jsem se pustila do vyrábění masky Stromíka - krepák a zbytek látky ve výprodeji jsem koupila včera, dnes zbývá to ušít a vyrobit pokrývku hlavy. Dílo jsem nakonec za častého používání nadávek dokončila. Zítra mě ještě čeká pečení strašidelné bašty.

337. den - 14. 4.

14. 4. - Středa

... po minulé středě, kdy jsme plavčo vynechali kvůli pupínkům, jsme dnes opět šli. Předcházelo tomu ovšem menší drama, protože druhý Tomík jít nechtěl. Náš Tomík se hrdinně rozhodnul, že za menu z Mekáče půjde i sám, ale než se v šatně převléknul, rozhodl se i Tom, že půjde. My jsme pak s Maruš sháněly zelené vlasy, které by kluci mohli použít na páteční masku - nakonec jsme koupily havajskou tanečnici, která má sukni ze zelených třásní - v případě nouze půjde použít, stihly jsme nakoupit sirupy v Bille i klukům slíbené menu v Mekáči.

336. den - 13. 4.

13. 4. - Úterý

... protože je úterý, musí být cestování - dnes hodinka bowlingu ve Sportovce. Také jako obvykle v úterý Tomíka vyzvedávám, aby se to nebohé dítě nemuselo nedejbože vláčet pěšky zpět do školy. Ale dnes skončili nějak brzy, a přesto, že to mám z práce kousek, málem jsem to nestihla. Než jsem přejela z jednoho parkoviště na druhé, vidím, že paní vychovatelka s dětmi už odchází. Co jsem ale neviděla, byla Maruš, která dnes vyjímečně přijela dřív než já a kluky vyzvedla. Já jsem se vyhrnula z auta a řítila se přes silnici, volajíc přitom na paní vychovatelku, že si kluky vezmu. Ta se jen s úsměvem otočila a ukázala, že oba kluci čekají na parkovišti a svačí.

335. den - 12. 4.

12. 4. - Pondělí

... s minulostí v podobě střetů s bývalými partnery se v poslední době potkávám častěji, než bych chtěla. Dnes jsem se dozvěděla názor svého bývalého manžela na naši společnou dceru. Přestože je to chytrá, hezká a šikovná holka, je to názor bohužel je velice nelichotivý a tím pádem i nepublikovatelný. Ale je to jeho názor a i v tomto případě doufám, že vesmírné zákony fungují, a to co poslal, se mu také vrátí. Abych jí i sobě zlepšila náladu, koupila jsem jí nové kalhoty a boty a také bundu Tomíkovi. Večer jsem se sešla s kamarádkou Silvou - známe už 26 let od prváku na gymplu a až na krátké období, kdy jsme se nepohodly, se scházíme dodnes. Hlavním tématem u dvojky bílého byla dnes její nadcházející svatba. Bylo to příjemné zakončení jinak nepříjemného dne.

... a vyfotit jsem stihla jen výzdobu před družinou

334. den - 11. 4.

11. 4. - Neděle

... na dnešek si Tomík domluvil babičku s dědou, takže si pro něj děda v devět přijel. A my abychom nějak užitečně využili volného času, šli jsme uklízet do sklepa, který to už opravdu potřeboval. Částečně máme splněno, dá se tam zase trochu pohybovat, ale vidím to ještě na několik hodin systematické činnosti. Nezdržovala jsem se ani vařením, milý choť zajel pro čínu.
Odpoledne jsme pak vyzvedli Tomíka u babičky, probrali současnou rodinnou situaci a odjeli domů, chystat se na další pracovní týden.

332. den - 9. 4.

9. 4. - Pátek


... aby toho nebylo málo, tak dnes dorazil další vzkaz. Ale naštestí je také pátek, před námi je víkend a ono to nějak dopadne. Abych si spravila náladu, koupila jsem si dnes nové boty, zatím aspoň jedny náhradou za všechny ty ukradené ze sklepa. Milý choť má dnes odpoledne společenskou akci a dorazí domů nejspíš až zítra, Nikča odchází na víkend jako obvykle za svým Nápadníkem a tak jsem s Tomáškem sami. Negativní myšlenky jsem se snažila zahnat prací a pustila jsem se dlouho odkládaného úklidu skříní v ložnici.

333. den - 10. 4.

10. 4. - Sobota


... počasí ani nálada nic moc, sobotu jsme víceměně prolenošili doma, je odpoledne se byl Tomík projet na kole - tentokrát až u kostela.

331. den - 8. 4.

8. 4. - Čtvrtek


...ráno jsem měla pocit, jako bych celou noc skládala uhlí - taťku jsme neměli doma, tak spal Tomík se mnou v ložnici. Celou noc se převaloval a k ránu si začal škrábat pupínky, kterými se osypal v neděli u našich na chatě. Mě se navíc hlavou honily různé myšlenky ze včerejška a když bych konečně spala, zazvonil budík a byl čas vstávat. Ze školy si dnes Tomík přinesl úplně roztrhanou jednu bačkoru, tak nás odpoledne čekala akce nákup. Pro jedny bačkory do školy jsme jeli celá rodina...

329. den - 6. 4.

6.4. - Úterý


... po třech krásných dnech volna nás zase čekají povinnosti a pravidelné aktivity. Dnes je to úterní cestování, tentokrát do knihovny vrátit vypůjčené knížky. Nikču zítra čeka maturitní písemka z češtiny, a protože mozek ke svému výkonu potřebuje přísun kvalitní energie, zajely jsme spolu ještě před vyzvednutím Tomíka nakoupit něco ke sváče. Odpoledne už ze mě vyprchávají zbytky energie a tak jsme byli doma.

330. den - 7. 4.

7. 4. - Středa


... zase jeden z těch náročnějších dnů - celé dopoledne jsem myslela na Nikču, ale věřím, že je to šikulka a písemku zvládla. Veselo mi není ani z e- mailů, kterými mého milého chotě častuje jeho bývalá manželka. Odpoledne jsme se s Nikčou a Tomíkem rozhodli, že vyrazíme na zmrzlinu a při té příležitosti ještě něco vyřídíme. Než jsem došla k autu, kde už stály nachystané děti, začal na mě z okýnka šedé Hondy řvát chlap, že jsem mu odřela auto a vyřídíme si to jinde. Bohužel jsem se zmohla jen na odpověd, že o tom nic nevím a navíc v době, kdy se mu to údajně stalo, jsem s autem vůbec nejela, protože jsem měla dovolenou a pekla jsem bochánky. I když mám svědomí čisté, nebylo to vůbec příjemné. Žádná další nepříjemnost nás už naštěstí nepotkala a zmrzlinu i nákupy jsme si užili.

328. den - 5. 4.

5. 4. - Pondělí Velikonoční

... dnešní sváteční den jsme strávili doma. Velikonoce ve městě a vůbec Velikonoce dnes, nejsou to co bývaly. Na zvonek sice zazvonilo několik skupinek koledníků z řad romských spoluobčanů, ale těm jsme raději neotevřeli, pak přijela také skupinka Nikči bývalých spolužáků, ale vzhledem k tomu, že nebyla doma, nepustila jsem ani je. Odpoledne bylo docela hezky a Tomík se chtěl projet na kole, tak jsme spojili příjemné s užitečným a jeli obhlídnout tablo 4. B. Večer dorazila i Nikča, tak jsme opět v plné sestavě :).